Úvodní a závěrečné připomínky prvního místopředsedy Franse Timmermanse o právním státu v Polsku ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu

Naposled jsme k dnes projednávané věci v této komisi hovořili dne 22. března 2017. Mým úkolem je dnes informovat vás o tom, co se od té doby stalo.

Od té doby přijal polský parlament čtyři zákony: zákon o Národní soudní škole, zákon o organizaci ordinárních soudů, zákon o Nejvyšším soudu a zákon o Národní radě pro soudnictví.
V pozdním červenci Komise po důkladné analýze zjistila, že všechny čtyři zákony přijaté polským parlamentem by měly velmi významný negativní dopad na nezávislost polského soudnictví a zvýšily by systémovou hrozbu pro právní stát.

Uznáváme a vítáme, že prozatím byly dva ze čtyř zákonů vetovány prezidentem Dudou. Ovšem skutečnost, že dva ze čtyř zákonů byly podepsány a budoucnost ostatních dvou je nejasná znamenal, že jsme museli jasně vyjádřit naše obavy v novém doporučení Polsku pro právní stát.

Toto třetí doporučení adresované Polsku dne 26. července doplňuje předchozí a uvádí vážné obavy Komise ohledně plánovaných reforem polského soudnictví. Vyzývá také polské orgány, aby obnovily nezávislost a legitimitu ústavního tribunálu jako garanta polské ústavy. Komise požádala, aby polské orgány tyto obavy řešily do jednoho měsíce.

Dne 28. července zahájila Komise také jednání za porušení práva EU projednávání zákona o organizaci ordinárních soudů v souvislosti s porušením tohoto práva v Polsku, se zveřejněním týž den. A také jsme požádali o odpověď do jednoho měsíce.

Stručně řečeno, Komise strávila více než rok od doby, když vyjádřila své obavy ohledně právního státu v Polsku. Analyzovali jsme, identifikovali, doporučovali jsme a varovali. Poslali jsme tři doporučení a zahájili řízení o porušení zákona o běžných soudech.

Chcete-li doplnit obrázek, měli byste také vědět, že polská vláda odmítá dodržovat předběžná opatření vydaná Evropským soudním dvorem v souvislosti s těžbou v lese Bialowieza a polská vláda oznámila další opatření ohledně toho, co nazývá “dekoncentrace médií“. Také komisaři Jourova a Thyssen zaslali polským orgánům společný dopis, v němž poukazují na obavy Komise ohledně polských ustanovení zavádějících rozdílný věk pro odchod do důchodu pro muže a ženy. Po letech pokroku, pokud jde o rovnost žen a mužů, je nyní Polsko jedinou zemí EU, která je na pokraji pohybu v opačném směru.

Dne 28. srpna jsme obdrželi odpověď na naše třetí doporučení. Než polská vláda odpověděla, dvakrát požádala o další objasnění našich obav, které jsme rychle a podrobně poskytli. Stále pečlivě analyzujeme odpověď. Nicméně také z polských tiskových prohlášení mohu již informovat, že polská odpověď neoznámí žádná konkrétní opatření k řešení otázek vznesených Komisí. Naše analýza se důkladně zaměří na motivace, kterou poskytla. Nemohu vám dnes říct, jaký bude další krok Komise. Musíme o tom diskutovat také v kolegiu a v určitém okamžiku to předložíme i Radě.

Dovolte mi ovšem učinit několik obecných poznámek o tom, kde stojíme. Věnovali jsme velké množství stránek, které podrobně vysvětlují naše obavy a učinili jsme to tak pečlivě a důkladně, jak jen to bylo možné. Politicky jsme barvoslepí, pokud jde o právní stát. Navíc jsou naše obavy velmi sdíleny, sdílí je Benátská komise, Rada Evropy, Organizace spojených národů, Síť předsedů nejvyšších soudů a soudní rady, advokátní komory a nevládní organizace. Dne 16. května jsme v Radě pro obecné záležitosti uspořádali první rozsáhlou diskusi a u jednacího stolu byl shodný názor, že právní stát je společným zájmem a společnou odpovědností orgánů EU a členských států. Velmi široká většina členských států podpořila úlohu a snahy Komise řešit tuto záležitost. Členské státy vyzvaly polskou vládu obnovit dialog s Komisí s cílem vyřešit nevyřešené problémy a očekávaly, že bude v Radě pro obecné záležitosti případně problém aktualizován.

Mimochodem jsem vyzval polské ministry, aby přišli do Bruselu, aby se mnou projednali tyto problémy a nedostal jsem oficiální odpověď, ale z médií jsem zjistil, že ministr zahraničí říká, že nemá zájem o to, aby s námi mluvil. Takže jsem se skutečně snažil o tento dialog, ale na druhé straně to zjevně není žádoucí. Ale zůstáváme otevřeni. V každém okamžiku, kdy chtějí přijít a promluvit s námi, je to samozřejmě otevřeno. Tento parlament, přímo volený Evropský parlament, hraje důležitou roli a bude i nadále hrát důležitou roli, protože pokud má mít zásadní úlohu, musí prosazovat naše společné evropské hodnoty a právní stát má pro to zásadní význam.

Polská vláda opakovaně objasnila, že tyto obavy nepřijala, že vyhrála volby a plní vůli lidu. Rovněž se uchýlila k útoku na posla zpráv, zpochybňovala odbornost Komise, zpochybňovala legitimitu Komise a tvrdila, že nedělá nic, co by ostatní členské státy neučinily. Upřímně bych se chtěl od toho odlišit. Vždy jsme říkali, že našim stanoveným cílem není uvalení sankcí nebo použití článku
7. Naopak, hledáme skutečný a konstruktivní dialog, který by napravil situaci v oblasti právního státu v Polsku. Rovněž jsme však vyjasnili naše odhodlání používat všechny naše nástroje, všechny nástroje, které má Komise k dispozici jako strážkyně Smluv, pokud je to nutné. Zůstáváme otevřeni dialogu. Zůstáváme otevřeni hledání konstruktivních řešení. Současně však musíme v Komisi, s členskými státy v Radě a s vámi zde v parlamentu diskutovat o nové situaci, která se nyní objevila.

Důvody, proč se tím zabýváme, jsou dva a oba zásadní. Jednak je samozřejmě vláda zákona hodnotou sama o sobě, je tak říkajíc-kdo jsme. To je to, co nás definuje jako Evropany. A demokracie je založená na zásadách práva. Ale za druhé to souvisí se způsobem fungování EU. V první řadě je to vnitřní trh. Tento trh může skutečně fungovat pouze tehdy, pokud mezi vládami, hospodářskými subjekty, mezi občany existuje důvěra. Důvěra, že když provozujeme podnikání v Evropě a když dochází ke konfliktu, všichni jsme v souladu se zákonem a všichni máme přístup k nezávislým soudcům. Jak víte, národní soudci jsou soudci EU. Aplikují právo EU přímo. Rovněž mají přímý a neomezený přístup k Evropskému soudnímu dvoru. A to prostě nebude fungovat, pokud bude tento přímý přístup zablokován, protože existuje politický filtr nebo politické zasahování vlády. Nezávislost soudnictví je zásadní pro to, aby celý systém EU fungoval. Musíte se spoléhat na skutečnost, že národní soudci jsou také soudci EU. A pokud se nemůžete spolehnout na tuto skutečnost-jestliže se vrátíte do situace, kdy je rozhodnutí soudu určeno telefonickým zavoláním z vedení strany, pak máme vážný problém. V této souvislosti musím říci, že nezávislost vnitrostátních soudců je klíčem k účinné spolupráci mezi členskými státy v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Stačí poukázat na zásadu vzájemného uznávání rozhodnutí vnitrostátních soudů, například v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem a nařízením „Brusel I“. Samozřejmě, demokraticky zvolené vlády mohou svobodně provádět soudní reformu. Komise nezpochybňuje právo polské vlády zavést soudní reformy. Tak to vůbec není. Domníváme se však, že soudní reformy musí respektovat zásady právního státu jako jednu ze základních hodnot, ke kterým se všechny členské státy přihlásily při vstupu do EU, podepsaly a ratifikovaly evropské smlouvy. Každý, kdo žije v EU, má právo spoléhat se na nezávislý vnitrostátní a evropský soudní systém a soudy si zasluhují, aby byly osvobozeny od jakékoli formy zásahu, včetně politiků.

Jak jsem řekl, budeme diskutovat na kolegiu o dalších krocích a z tohoto důvodu mě velmi zajímá
co k tomu řeknete. Máte k tomu co říct. Podpora právního státu je společnou odpovědností všech institucí EU a všech členských států. Samozřejmě hodlám tuto záležitost diskutovat v Radě ministrů, jak jsem se dohodli v květnu, že se vrátím k jednání a podám jim zprávu. Na závěr bych vám chtěl poděkovat a také zejména tomuto výboru a jeho členům   za neustálé úsilí o prosazování právního státu v EU a na podporu opatření Komise týkající se situace v Polsku.

Závěrečné poznámky

V roce 1980 jsem byl studentem a vzpomínám si, jak bylo vidět, že Lech Walesa stojí za společnými evropskými hodnotami. V osmdesátých letech jsem se o ně dost bál, když jsem byl student a byl jsem voják.

Poté jsme si mysleli, že vize Evropy je věčná, že to nikdy nebylo zlomeno a
potřebujeme stabilitu. Ale byly to Solidarita a Charta 77, které udržovaly sen oživení Evropy
nerozdělené. A bez nich by dnes Evropa mohla být různými způsoby rozdělena.
Protože bez ohledu na to, kdo je v Rusku dnes nebo byl včera zodpovědný, skutečně se jim líbila rozdělená Evropa. A v budoucnosti by chtěli Evropu znovu rozdělit.

Bojujeme za evropskou jednotu. Evropská jednota založená na společných hodnotách. Evropská jednota je založená na právu. Evropská jednota založená na dodržování práva, na smlouvy podepsané a ratifikované svrchovanými parlamenty. A pokud v těchto smlouvách je povinností Komise zajistit, aby členské státy skutečně respektovaly smlouvy, které podepsaly a ratifikovaly, bude Komise tuto povinnost brát vážně, i když to může být politicky nesmírně obtížné.

Domnívám se, že dnes je Polsko svrchovanější, svobodnější, má hranice, které jsou bezpečnější než po století v minulosti. Bylo to asi tisíc let od doby, kdy se stali Poláci tak svobodní, že mohli rozhodovat o svém vlastním osudu. Polsko bylo vytlačeno z evropské mapy. Kdyby bylo Německo
silné, bylo by Polsko 300 km směrem na východ; pokud by bylo Rusko mocné, Polsko by bylo 300 km směrem na západ. Ale Poláci by se nedostali na stranu, kde byla jejich země. Teď tak  stalo. A já prostě neberu lidi, kteří říkají, že Evropská unie zbavuje Polsko suverenity. Naopak to vytváří Polsku suverenitu, kterou Polsko po celá staletí nemělo.

To je dobré pro nás všechny, pro všechny z nás. Nikdo si nedokáže představit úspěšnou Evropskou unii bez prosperujícího, plně integrovaného Polska v této Evropské unii. Když dnes hovoříme o právním státu v Polsku, hovoříme o osudu tohoto kontinentu, osudu Evropy. Nejde jen o Polsko. Chtěl jsem to říci jako pozadí problému, protože tak vidím situaci. Tak to je vážné. A těm, kteří říkají, že Komise dělá všechno špatně, mohu připomenout, že máme stejný názor jako například Benátská komise, která provedla analýzu na žádost polské vlády. Polská vláda požadovala analýzu. Ale když analýzu dostala, tak se jí nelíbila. Rozhodla se proto jí ignorovat. Pokud řeknete, že Komise ničemu nerozumí, vezměte prosím na vědomí, že nejsme v námi přijatém stanovisku sami. Zdůrazňuji to velmi jasně. Prosím, dovolte mi říci, že když jsme o této otázce diskutovali v květnu v Radě, jak se někým přehlíží, drtivá většina členských států podpořila postoj Komise. Nejedná se o Komisi samu. Parlamentu je to také velmi jasné. Takže si myslím, že tři instituce dělají vše pro to, aby Polsku pomohly vyřešit situaci.

Měli jsme odpověď polské vlády a budeme jí odpovídat. Chci však říci, protože některé z dnešních otázek se týkají věcí, pro něž by některé jiné členské státy měly jiná totožná řešení, prosím nehleďte na to. Budeme to zpracovávat, když odpovíme, ale v tom to není. Neexistuje žádný členský stát, v němž by ministr spravedlnosti mohl libovolně propustit soudce bez stanovených podmínek. Odvolat soudce jen tak. Kdykoliv položíme problémy na stůl, někdo křičí, není to pravda, podívejte se prosím tedy na text naší odpovědi Napsali jsme doporučení velmi podrobně. Během léta polská vláda poslala dva dopisy s žádostí o objasnění. Okamžitě jsme odpověděli na základě těchto upřesnění. Prosím, držte se těchto textů a pak uvidíme, jak to vyzní. To, co považuji za zajímavé nebo trochu ironické, je stálý požadavek na úctu-což si myslím, že jsme prokazovali, vždycky jsem byl velmi uctivý. Jsme otevřeni dialogu a je mi jedno, jestli mne chtějí i nadále osobně napadnout a říkat mi hloupý, nekompetentní atd. Budou stále požadavky na dialog, protože tato otázka je pro budoucnost Evropy tak důležitá.

Přijde však bod, kdy si budeme muset vybrat. Chceme tento problém opustit, protože je to politicky příliš obtížné? Nebo použijeme všechny nástroje, které máme k dispozici? A dnes vám to řeknu, nemůže jít o žádné nedorozumění, neexistuje způsob, jak bychom tuto otázku mohli opustit, protože to je politicky příliš obtížné, protože důsledky pro EU jako celek, když je rozdělení moci zpochybněno, jsou příliš vážné. A Komise využije všech nástrojů, které má k dispozici, když je ohroženo rozdělení pravomocí.
Jak jsem řekl ve svém úvodu-a opravdu chci být v tom velmi jasný. Nejen hlavní otázka právního státu, ale také celé fungování EU ve všech jeho aspektech závisí na nezávislosti soudnictví a na jasném rozdělení moci. Je-li to zpochybněno, musíme reagovat a pomáhat členským státům, aby tuto cestu nenastoupili. To je otázka, hlavní téma, které je dnes na pořadu jednání

A dovolte mi, abych byl velmi jasný i k jiné otázce. Na konci dne jediní, kdo by mohli určit osud polského národa, jsou polští lidé. Nemůže to udělat nikdo z nás. Co však můžeme dělat a co musíme udělat, to, co jsme povinni udělat, je říci, že když se domníváme, že smlouvy, které podepsaly a ratifikovaly členské státy, byly porušovány, musíme se zasadit a říci, že to je neplnění smluv. Domnívám se, že pokud bychom to nedělali, bylo by to neodpovědné ze strany Komise. Je to moje povinnost, je to povinnost Komise A dovolte mi jen říct kvůli jasnosti, protože jsem viděl spoustu toho, co má Komise udělat. A dovolte mi jen říct-kvůli jasnosti, protože jsem toho zažil hodně-to není můj osobní problém. Tak to neberu. Když mluvím, hovořím jménem Komise a Komise je v tom jednotná. A když mluvím, mluvím také za to, co vidím, že je to myšlení mnoha členských států. A mohu dnes přidat, protože jsem tady, že po tom, co jsem vás poslouchal, mám dojem, že mluvím také jménem většiny Evropského parlamentu.

Domnívám se, že dnes je Polsko svrchovanější, svobodnější, má hranice, které jsou bezpečnější než po století v minulosti. Bylo to asi tisíc let od doby, kdy se stali Poláci tak svobodní, že mohli rozhodovat o svém vlastním osudu. Polsko bylo vytlačeno z evropské mapy. Kdyby bylo Německo
silné, bylo by Polsko 300 km směrem na východ; pokud by bylo Rusko mocné, Polsko by bylo 300 km směrem na západ. Ale Poláci by se nedostali na stranu, kde byla jejich země. Teď tak  stalo. A já prostě neberu lidi, kteří říkají, že Evropská unie zbavuje Polsko suverenity. Naopak to vytváří Polsku suverenitu, kterou Polsko po celá staletí nemělo.

To je dobré pro nás všechny, pro všechny z nás. Nikdo si nedokáže představit úspěšnou Evropskou unii bez prosperujícího, plně integrovaného Polska v této Evropské unii. Když dnes hovoříme o právním státu v Polsku, hovoříme o osudu tohoto kontinentu, osudu Evropy. Nejde jen o Polsko. Chtěl jsem to říci jako pozadí problému, protože tak vidím situaci. Tak to je vážné. A těm, kteří říkají, že Komise dělá všechno špatně, mohu připomenout, že máme stejný názor jako například Benátská komise, která provedla analýzu na žádost polské vlády. Polská vláda požadovala analýzu. Ale když analýzu dostala, tak se jí nelíbila. Rozhodla se proto jí ignorovat. Pokud řeknete, že Komise ničemu nerozumí, vezměte prosím na vědomí, že nejsme v námi přijatém stanovisku sami. Zdůrazňuji to velmi jasně. Prosím, dovolte mi říci, že když jsme o této otázce diskutovali v květnu v Radě, jak se někým přehlíží, drtivá většina členských států podpořila postoj
Komise. Nejedná se o Komisi samu. Parlamentu je to také velmi jasné. Takže si myslím, že tři instituce dělají vše pro to, aby Polsku pomohly vyřešit situaci.

Měli jsme odpověď polské vlády a budeme jí odpovídat. Chci však říci, protože některé z dnešních otázek se týkají věcí, pro něž by některé jiné členské státy měly jiná totožná řešení, prosím nehleďte na to. Budeme to zpracovávat, když odpovíme, ale v tom to není. Neexistuje žádný členský stát, v němž by ministr spravedlnosti mohl libovolně propustit soudce bez stanovených podmínek. Odvolat soudce jen tak. Kdykoliv položíme problémy na stůl, někdo křičí, není to pravda, podívejte se prosím tedy na text naší odpovědi Napsali jsme doporučení velmi podrobně. Během léta polská vláda poslala dva dopisy s žádostí o objasnění. Okamžitě jsme odpověděli na základě těchto upřesnění. Prosím, držte se těchto textů a pak uvidíme, jak to vyzní. To, co považuji za zajímavé nebo trochu ironické, je stálý požadavek na úctu-což si myslím, že jsme prokazovali, vždycky jsem byl velmi uctivý. Jsme otevřeni dialogu a je mi jedno, jestli mne chtějí i nadále osobně napadnout a říkat mi hloupý, nekompetentní atd. Budou stále požadavky na dialog, protože tato otázka je pro budoucnost Evropy tak důležitá.

Přijde však bod, kdy si budeme muset vybrat. Chceme tento problém opustit, protože je to politicky příliš obtížné? Nebo použijeme všechny nástroje, které máme k dispozici? A dnes vám to řeknu, nemůže jít o žádné nedorozumění, neexistuje způsob, jak bychom tuto otázku mohli opustit, protože to je politicky příliš obtížné, protože důsledky pro EU jako celek, když je rozdělení moci zpochybněno, jsou příliš vážné. A Komise využije všech nástrojů, které má k dispozici, když je ohroženo rozdělení pravomocí.
Jak jsem řekl ve svém úvodu-a opravdu chci být v tom velmi jasný. Nejen hlavní otázka právního státu, ale také celé fungování EU ve všech jeho aspektech závisí na nezávislosti soudnictví a na jasném rozdělení moci. Je-li to zpochybněno, musíme reagovat a pomáhat členským státům, aby tuto cestu nenastoupili. To je otázka, hlavní téma, které je dnes na pořadu jednání

A dovolte mi, abych byl velmi jasný i k jiné otázce. Na konci dne jediní, kdo by mohli určit osud polského národa, jsou polští lidé. Nemůže to udělat nikdo z nás. Co však můžeme dělat a co musíme udělat, to, co jsme povinni udělat, je říci, že když se domníváme, že smlouvy, které podepsaly a ratifikovaly členské státy, byly porušovány, musíme se zasadit a říci, že to je neplnění smluv. Domnívám se, že pokud bychom to nedělali, bylo by to neodpovědné ze strany Komise. Je to moje povinnost, je to povinnost Komise A dovolte mi jen říct kvůli jasnosti, protože jsem viděl spoustu toho, co má Komise udělat. A dovolte mi jen říct-kvůli jasnosti, protože jsem toho zažil hodně-to není můj osobní problém. Tak to neberu. Když mluvím, hovořím jménem Komise a Komise je v tom jednotná. A když mluvím, mluvím také za to, co vidím, že je to myšlení mnoha členských států. A mohu dnes přidat, protože jsem tady, že po tom, co jsem vás poslouchal, mám dojem, že mluvím také jménem většiny Evropského parlamentu.

Projev 17/3042

Brusel, 31. srpna 2017

Projev byl velmi emotivní, v článku jsou určitá zjednodušení