Abych byl velmi krátký: nedokázal jsem více souhlasit premiérem Irska. Musím však mluvit, protože zklamání by bylo příliš velké, kdybych to neudělal. Jsem rád, že můj dobrý přítel Leo přednese před tímto sněmem své vystoupení a chtěl bych poděkovat panu předsedovi Tajanimu a Parlamentu za to, že jsme v této včasné debatu o budoucnosti naší Unie. Je to první z tohoto druhu diskuzí a jak doufám, první z mnoha.
Od té doby, co se stal předsedou vlády, se Leo dokázal stát oddaným Evropanem. Předtím jsem to věděl, ale dokázal to, a teď je tam, kde je. Je vhodné, abychom si dnes připomenuli-se smutkem dalšího skutečného irského a evropského státníka. Rád bych vzdal osobní hold Petrovi Sutherlandovi. Byl prvním komisařem, který obdržel Zlatou medaili tohoto Parlamentu. Byl jsem hluboce zarmoucen, když jsem slyšel o jeho smrti. Peter Sutherland byl hrdý irský člověk, další obr evropské politiky a přítel mnoha lidí. Bude jim chybět, ale jeho dědictví žije dál. Jak Peter v minulosti vymezil naše dnešní politiky, tak můžeme utvářet politiky budoucnosti se svými rozhodnutími, které dnes učiníme. Bylo to méně než před rokem, kdy jsem vám představil Bílou knihu o budoucnosti Evropy; pět možných scénářů pro náš projekt. Od té doby se rozprava zvedla ve všech koutcích Evropy.
Bílá kniha stanovila nový přístup: diskuse, nikoli diktování. A Bílá kniha a různé scénáře stále inspirují debatu v celé Evropě. Budoucnost Evropy však nemůže zůstat scénářem. Doba přijetí rozhodnutí je nyní. Protože občané se v květnu 2019 vydávají k hlasování. A při tom by měli mít jasné pochopení toho, jak se bude Evropská unie vyvíjet v příštích letech.
V září minulého roku jsem vám proto představil svou vlastní vizi pro jednotnější, silnější a demokratičtější Unii: Unii, ve které solidarita a odpovědnost souvisí ruku v ruce ve všech oblastech politiky; od migrace do bankovní a měnové unie; z energie do našeho společného rozpočtu. Unie, kde právní stát není dobrovolný, ale samotný základ všeho, co děláme, od provádění společně přijatých rozhodnutí k přípravě rozšíření. Unie rovných, kde euro a Schengen jsou nejviditelnější projevy evropské integrace a nadále sjednocují náš kontinent.
Od zveřejnění Bílé knihy se stalo hodně: Komise uspořádala stovky důležitých občanských dialogů,
– šest z nich v Irsku. A jsem rád, že samotný Taoiseach zahájil občanské dialogy o budoucnosti Evropy po celém Irsku, od Galway po Dublin. Tak to má být. Abychom uspěli v Evropě, musíme ukončit tuto věčnou umělou opozici mezi Unií a jejími členskými státy. Naše Unie může být budována pouze s našimi členskými státy, nikdy proti nim. A právě proto je vaše pozvání národních vůdců do tohoto Parlamentu předsedou Tajanim tak důležité.
Jsem potěšen ze závazku Evropské rady. Souhlasila v agendě lídrů se 17 summity v příštích 18 měsících na cestě od Sibiu po Hermannstadt, mapovat naši společnou budoucnost. To je ještě víc, než jsme měli na vrcholu krize v eurozóně. Ale s jedním důležitým rozdílem: Tentokrát neopravujeme hořící letadlo za letu, jak jsme to museli dělat během krize.
Namísto toho nyní fixujeme střechu našeho evropského domu, protože teď svítí slunce.
Nyní víme, co musíme udělat společně: dokončení naší hospodářské a měnové unie, zajištění
našich hranic, plnění naší sociální agendy, zpřísnění našeho daňového systému, reformování našeho azylového systému, návrat do schengenského prostoru a dokončení digitálního trhu a energetické unie.
Ve všech těchto rozhovorech o budoucnosti Evropy jsem měl privilegium mít úzké pracovní vztahy s Taoiseachem a neexistuje lepší příklad než způsob, jakým jsme pracovali během první fáze jednání se Spojeným královstvím.
Pokud jde o otázku Irska v těchto jednáních, Evropa je sjednocená. Je to vše pro jednoho a pro všechny. Komise a irská vláda neúnavně pracovaly vedle sebe, aby nám pomohly dosáhnout dostatečného pokroku, který je nutný k přesunu do další fáze rozhovorů.
Toto partnerství bude pokračovat a toto partnerství bude ještě silnější, když budeme pracovat na budoucnosti naší Unie 27.
S velkým potěšením jsem četl Leovu řeč v občanském dialogu v listopadu minulého roku, kdy vytyčil svou vizi o „Evropě, která nadále bude dělat to, co dělá dobře, zaměřuje se na velké věci a naopak – pokud je to vhodné – přenáší některé pravomoci zpět na členské státy, obce a regiony „. Pro mě je to víc než jen krásná báseň – to jsou základní otázky, na které musíme všichni odpovědět, když jdeme do jednání o dalším rozpočtu EU.
Tato rozprava o rozpočtu bude otevřenou a čestnou diskusí. A takovou, která jde přímo do srdce debaty o budoucnosti Evropské unie: pokud chceme, aby Evropská unie nebyla víc než jeden společný trh, bude stačit jediný, malý rozpočet. Pokud však chceme, aby evropská hranice a pobřežní stráže chránily naše vnější hranice nebo evropské týmy civilní ochrany byly při pomoci v případě povodní nebo požárů, je odpověď jednoduchá: členské státy musí dát své peníze tam, kde jsou jejich potřeby.
Vážený pane předsedo, právě proto, že tyto problémy do budoucna je nutné řešit nyní, navrhli jsme zřídit pracovní skupinu k používání zásad subsidiarity a proporcionality pod vedením prvního místopředsedy Timmermanse. To bude stejně potřeba v příští volební kampani jako v poslední volební kampan – jen málo lidí má odvahu účastnit se na občanských shromážděních dostat se až na veřejná místa v pivních stanech nebo na jiném místě, jde-li o to bránit Evropskou unii a evropskou politiku v plném rozsahu. Lidé budou vždycky říkat občanům: Evropa dělá příliš mnoho a Evropa má dělat méně práce. Existují oblasti, kde Evropa musí dělat více – o tom jsem se tu často zmínil – ale existují i oblasti, ve kterých musíme vrátit zpátky to, co by přineslo méně zejména pokud k tomu nemá dostupné nástroje.
Proto bych chtěl, aby se Evropský parlament účastnil této pracovní skupiny. Řekli mi, ale je to dům plný pověstí – že se Evropský parlament neúčastní této pracovní skupiny. Toby byla hrubá chyba, protože potřebujeme Evropský parlament, když mluvíme o tom, které kompetence Evropské unie mohou být převedeny zpět do členských států. A to bude debata, kde samozřejmě musíte mluvit o tom, co můžeme dělat lépe tím, že uděláme více a mluvit o nových dovednostech. Hlavním úkolem je přinést pořádek do sporu mezi Evropskou unií a členskými státy. A proto vás ze srdce žádám, zejména lídry velkých frakcí, aby přezkoumali toto rozhodnutí – pokud existuje. Protože není v zájmu Evropského parlamentu, aby se Komise a zástupci členských států zabývali těmito otázkami samotnými bez účasti Evropského parlamentu.
K Irsku: od roku 1999 dohoda z Velkého pátku zajistila mír a umožnila pokrok. Všichni víme, že mír může být křehký. A nevidím významnější využití nového rozpočtu, než jak zaručit a financovat mírový proces v Irsku. Jedná se o bezpodmínečný evropský závazek. Náš nový rozpočet musí být stejně ambiciózní jako cíle, které jsme si stanovili a co nejvíce flexibilní, abychom se přizpůsobili novým a nepředvídaným výzvám. Naše budoucnost nemůže čekat. Spolu s Leem, s irskými občany a dalšími, chceme tímto směrem plavat.
Začněme tím, že jedním z nejpříjemnějších aspektů bulharského předsednictví je, že chci vidět svého dobrého přítele Boyka častěji než obvykle. Jak jsem mu řekl, když minulý týden hostil Komisi v Sofii, je to zvláštní okamžik. Samozřejmě pro Bulharsko, protože je to první bulharské předsednictví Rady, ale také pro mě osobně. Během lucemburského předsednictví Evropské rady, jemuž jsem předsedal, bylo zapotřebí zahájit proces rozšiřování v prosinci 1997. Ještě jednou jsem měl jako předseda Evropské rady tu čest při podepsání smlouvy o přistoupení Bulharska k Evropské unii v Lucemburku v dubnu 2005.
Vzpomínám si na rok 2005 z mnoha důvodů, zejména proto, že jsme v dubnu podepsali smlouvu o přistoupení. Pamatuji se na ten den jako by to bylo včera.Vzpomínám si na emoce, kterou jsem cítil při slučování evropských dějin a geografie. Vzpomínám si, co to znamená být hrdým evropským státem, který se připojil k našim přátelům a spojencům v naší Unii; Hodiny byly všude po celém Bulharsku odpočítávány dny, než dojde k přistoupení Bulharska do EU. A cítil jsem se jako dítě, jak Němci říkají, “ v očekávání“, do určité míry z předčasné štěstí míry. Naděje a radost, které jsme všichni cítili v ten den, nikdy nezmizí. Používám dokonce i některá slova, která jsem použil. Ten den jsem řekl, říkám někdy takové věci: „Historie bez pravdy je jako den bez světla“.
A pravdou je, že Bulharsko přistoupilo k dlouhé cestě, aby se připojilo k našemu svazku. Během několika let se změnilo. Muselo být trpělivé, muselo být zaměřeno, muselo být odvážné, a takové i bylo. Dnes je to velká čest, také ale velké očekávání a já se na 6 bulharských měsíců těším.
Jsem rád, že bulharské předsednictví bylo pro těchto šest měsíců obzvláště dobře připraveno, protože těchto šest bulharských měsíců bude pro Unii a pro její budoucnost klíčové. Viděl jsem dobrou přípravu předsednictví minulý týden, kdy Komise navštívila Sofii. Pro Bulhary ale I pro nás všechny bude na prvním místě dokončit práci na hlavních otázkách, u nichž může docházet k účinné akci na evropské úrovni, aby se dosáhl skutečný rozdíl; mám na mysli migraci, přechod na digitální ekonomiky a bezpečnost.
Předseda vlády dosáhl konsensu při budování jedné ze svých nejvyšších priorit. V Evropě je stále moudrá volba, která je dnes potřebována více než kdy jindy. Od listopadu 2014 a od zahájení mandátu Komise předkládá spoluzákonodárci 89 prioritních dokumentací, z nichž 29 bylo doposud přijato. V květnu budou všechny naše návrhy předloženy spoluzákonodárcům, aby Parlament a Rada mohly dokončit legislativní práci před příštích volbami do Evropského parlamentu.
Nejdůležitější prioritou, ne-li naléhavostí, bude během příštích několika měsíců překládat tyto návrhy do legislativních aktů a provést tuto legislativu. Čím dříve Parlament a Rada dosáhnou závěrů legislativního procesu, tím dříve pocítí naši občané účinky našich politik v jejich každodenním životě.
Čas běží a já budu opravdu rád, že tato práce uspěje, než Evropané budou mít příští schůze před všeobecným hlasováním. A protože „Bulharsko“ má pojmově blízko k „budoucnosti“, bude také u přípravy budoucnosti tím, že i za jeho předsednictví budeme definovat naše evropské ambice pro nadcházející roky, stejně jako rozpočet, který bude potřebný k dosažení těchto cílů.
Budeme samozřejmě muset udělat rozhodnutí: rozhodnout, kde bychom měli utrácet více a kde bychom mohli utrácet méně, nebo kde bychom mohli utrácet jinak. Proto žádám o čestnou debatu, která se musí nejprve soustředit na podstatu věcí, na priority, na obsah a pak na zásadní financování, ne naopak. Nezačněte debatu o rozpočtu stanovením stropů, zahájíme rozpravu o rozpočtu a dohodneme se na prioritách a obsahu.
Bulharsko při několika příležitostech prokázalo, že může přispět k evropským kompromisům a budovat mosty jak v současných členských státech, tak vůči našim sousedům na západním Balkáně. Bulharsko je pro to předurčeno, protože zná region, kulturu, lidi, jejich charakteristiky, jazyky a úspěšně prošlo obtížným procesem rozšiřování EU.
Vždy, když jsem byl tázán na rozšíření EU, odkazuji na Bulharsko, které dosáhlo velkých úspěchů, a to i v oblasti hospodářského rozvoje. Bulharská ekonomika v loňském roce vzrostla o 3,9 %, zaměstnanost se rozvíjí dobře a Bulharsko má dobrý vládní rozpočet a rozpočtovou kontrolu, což je lepší než u mnoho členských států eurozóny. To jsou nejlepší podmínky pro vstup Bulharska do evropského měnového mechanismu II – tzv. ERMII – a za několik let i euro.
Jmenovitá konvergence je důležitá, ale je tu také skutečná konvergence; je zde ještě mnoho práce, včetně boje proti korupci, a vím, že bulharská vláda tvrdě pracuje tímto směrem.
Bulharsko je skutečně úspěšným příběhem, který může inspiroval naše sousedy na západním Balkáně a inspiruje je. Proto bylo správné, že bulharský premiér učinil západní Balkán a naše vztahy se západním Balkánem zaměřením svého předsednictví. 17. května se v Sofii uskuteční summit západního Balkánu; to je správná řeč, která mluví o západním Balkánu a o našich vztazích se západním Balkánem.
V Bulharsku skončím také svou cestou balkánskými zeměmi koncem února a začátkem března; protože bych chtěl na místě získat očekávání nejrůznějších zemí, a rád bych také řekl balkánským zemím, jaké jsou naše očekávání od nich. Spojení se nestane jen tak, nespadne z nebe, musí být vyřešeno.
Rád bych řekl co nejpřátelštější, že všechny hraniční konflikty, které existují mezi zeměmi západního Balkánu před přistoupením musí být vyjasněny. Ne že zažíváme, jako v případě Chorvatska a Slovinska, že po přistoupení – po letech po vstupu do EU – budou hovořit o budoucích problémech. Problémy, zejména problémy s hranicemi musí být vyjasněny ještě předtím, než dojde k dalším přistoupením.
Země západního Balkánu si zaslouží skutečnou evropskou perspektivu. Tato přistoupení nebudou možná během funkčního období tohoto Parlamentu a této Komise, protože nebudou splněny všechny podmínky. Cíl však musí být jasně pojmenován. Cílem je přistoupení zemí západního Balkánu a tato přistoupení se mohou uskutečnit, když budou v těchto zemích provedeny nezbytné reformy. Pak se přístup posune k jednotlivým skupinám podmínek. Přistoupení se přiblíží kousek po kousku.
Máme společné projekty se státy v tomto regionu: bezpečnostní otázky, migrace, doprava, digitální, energetická a další problematiky. Právní stát je jedním z těchto projektů, protože právní stát je základem, na kterém je založena naše Unie, která je právním společenstvím. Je to tak zásadní hodnota, že se mohou připojit pouze státy, které jí dodržují, Pokud je tomu tak před přijetím je samozřejmé, že jakmile se stanou členem, platí i po vstupu.
Nacházíme se v konstruktivním dialogu s polskou vládou. Přijal jsem nového polského předsedu vlády do Bruselu a oba jsme se pokusili přiblížit náš názor. Nejsme ve válce s Polskem. Máme proti polské vládě jiné pojetí. argument s polskou vládou. Použití čl. 7 odst. 1 Smlouvy není článkem sankcionování. Jedná se o detekční a varovný článek. Proto bychom měli zastavit – dokonce i v Polsku – předstírání, že jsme odhodláni udělat vše, co je potřeba k tomu, abychom sankcionovali Polsko. To není obsah čl. 7 odst. 1. Vyzývám bulharského předsedu vlády Bojka Borissova a jeho vládu, aby se na tomto právním problému v Polsku podíleli konstruktivně a v duchu kompromisu. Jedná se o jeden z úkolů předsednictví hledat kompromisy, ale je také součástí role předsednictví při provádění rozhodnutí Rady ministrů pomoci realizaci.
Nechci tuto řeč zneužívat, aby znovu navodila dlouhý záchvěv Brexitu. Ale nemohl jsem včera ani odpovědět na všechny otázky, které byly položeny, – pozoruhodně ty které položil náš kolega, pan Henkel. Myslím, že Brexit nebude mít žádného vítěze. Jedná se o ‚dvojitou ztrátu“ jak pro Brity, stejně jako pro členy Evropské unie a pro instituce. Stále považuji výstup Británie za katastrofu, porážku, kterou všichni musíme řešit. Ale důvody pro britské rozhodnutí jsou hlubší. Jak říká paní Mayová, Britové se v Evropské unii nikdy necítili dobře. A vy jste jim dali čtyřicet let příležitosti cítit se pohodlně, a proto nesete značnou vinu.
My jsme včera s panem Tuskem znovu podávali ruku, a to pro britskou vládu znamená, že v případě, že když Britové, britský parlament, britská vláda budou chtít jinou cestu, než je tomu u Brexitu, pak jsme připraveni o tom mluvit. Nevyhazujeme Brity; chceme, aby Britové zůstali. A pokud to chtějí, měli by to udělat.
Ale všiml jsem si, že se v Londýně téměř na tento návrh reagovalo. Tak to má být. Ale i když Britové jednou přestali být členy, vedle článku 50 existuje i článek 49, který umožňuje opětovný vstup. A já bych byl tomu rád. A chtěl bych, aby se nyní vzájemně rozumně vypořádali a nepokoušeli se navzájem propadnout.
Pan Henkel se zeptal, jestli bych chtěl v historii chtít odejít jako ten, který je za Brexit odpovědný. To vyžaduje dvojí odpověď. Nejprve jsem rád, že pan Henkel – a my jsme s ním už mnoho let – předpokládáme, že se v historii vrátíme. To jsem ještě nevěděl. A pokud jde o Brexit, řekl jsem, co bylo řečeno.
Jsem přesvědčen, že bulharské předsednictví bude pracovat dobře. Předseda vlády Borissov je osvědčeným evropským demokratem se silnou vůlí, přesvědčením a přesvědčivostí. Ze zkušenosti víme, že záleží ne na velikosti země, ale na vůli, která oživuje vládu. A pokud jde o Borissova a Bulharsko, je vše nastaveno k tomu, aby bylo toto předsednictví úspěšné.
