[quote]V etapě současných hojných diskuzí o financování pozemních komunikací všech typů zejména ale II. a III. třídy, zanikají fakta o řešení problémů v minulosti.[/quote]
Podařilo se mně jako ministrovi dopravy a spojů prosadit Státní fond dopravní infrastruktury SFDI, jehož základním pilířem byly zdroje ve výši 40 % tehdejšího zdanění z dopravy. Pro objektivitu nutno poznamenat, že tehdy ještě byli poslanci pravicových stran odborníci z dopravy, kteří doporučovali dokonce 50 %. Výhoda SFDI byla i v tom, že se mohly převádět nevyčerpané prostředky do dalšího roku. Odstranila se úporná snaha vyčerpat příděly i na akce, které mohly počkat.
Jenomže 40 % podíl z daní se snížil na 20 % s tím, že dalších 20 % půjde z výnosů z privatizace a ty tehdy stačily jen na několik posledních let, protože privatizace se dokončovala, ale argumentem bylo, že pak se uvidí. Takže bylo 20 % a něco, co se dalo získat z jiných finančních zdrojů ad hoc. Pak došlo k dělení 20 % na 12 % na celostátní silnice a dálnice a 8 % na silnice spravované kraji II. a III. třída) Kraje se jejich správy domáhali argumentací, přece kraje musejí mít ve správě také hmotný majetek a v tom hrají silnice výraznou roli.. Rozdělení vlastnictví pozemních komunikací mezi stát, kraje a obce je součástí zákona o pozemních komunikacích. Z toho vyplývá, že kraje a obce opravu i výstavbu pozemních komunikací musí zapracovat do svých rozpočtů se spíše výjimečným využitím prostředků i ze SFDI.
Chtěl jsem, aby SFDI se zastoupením krajů obhospodařoval všechny silnice bez ohledu na třídy, protože by se daly snáze využívat i úvěry. Kraje zásadně nesouhlasily; přece jim nikdo nebude mluvit do rozdělení přidělených daňových výnosů. Takže obce a kraje byly samostatnější. Mělo to výhodu: aby byly peníze, daly se vykácet části lesů. Daly se rozprodat byty, budovy, pronajmout si poskytování služeb v pevné víře, že výdaje a vícenáklady zaplatí stát. To se ale v EU nenosí; požaduje se, aby obce a regiony si vytvářely vedle daní a poplatků vlastní zdroje. Protože vládní výdaje zahrnují všechny výdaje od obcí výš a také státní podniky a instituce-třeba vysoké školy. Logicky by měly být proti výdajům i příjmy.
Za centrální příkazové ekonomiky se zaměřením zprofanovaly střednědobé plány rozvoje, které se neplnily, a ani nemohli plnit, protože zadání byla nesmyslná, často proto, že se dostávala ze zahraničí. Ale ve státech s tržní ekonomikou zůstaly, i když v jiné, realističtější podobě. Stát přece nemůže vše nechat na volné ruce trhu!
U nás byl v podmínkách obnovené demokracie často rozhodujícím prvkem budoucího vývoje zachovat si současné postavení i v dalších volbách a k tomu naslibovat vše možné i nemožné.
Takže kraje a obce při současné úpravě příjmů prostředků na pozemní komunikace mohou dostat z centrálních podílů více, jen když nebudou připraveny investiční projekty silnic, dálnic, železnic. Tedy na vrub celostátní a evropské sítě.
A do přespříštích voleb by se mohl prosadit realistický dlouhodobý výhled, počínající ale zdroji na rozvoj a skutečnými prioritami.
