Počet cestujících v letecké přepravě by se mohl v příštích 20 letech zdvojnásobit a v roce 2037 dosáhne 8,2 miliardy. K růstu přispěje hlavně vysoká poptávka v Asii. Rizikem růstu jsou současné ochranářské snahy. Vyplývá to z dnešní prognózy Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA).

Ročně se má počet cestujících v příštích 20 letech zvyšovat podle IATA v průměru o 3,5 procenta. Generální ředitel IATA Alexandre de Juniac dodal, že zdvojnásobení počtu cestujících přinese po celém světě 100 milionů pracovních míst. „Letecký průmysl roste a to přináší obrovské výhody pro svět,“ uvedl Juniac v prohlášení.

Upozornil také, že nová prognóza ukazuje na přesun zájmu o leteckou přepravu na východ. Nejvyšší růst zaznamená oblast Asie a Tichomoří, která se na celkovém počtu nových cestujících bude podílet více než polovinou. Někdy kolem roku 2025 by Čína měla nahradit Spojené státy a stát se největším leteckým trhem na světě. Na třetí místo se pak přesune Indie, která sesadí z této pozice Británii. Mezi čtyři největší trhy se v příštích 20 letech dostane také Indonésie.

Evropa v příštích 20 letech poroste v průměru o dvě procenta ročně. Počet přepravených cestujících by v roce 2037 měl činit 1,9 miliardy.

IATA varovala, že pokud budou nadále posilovat ochranářské snahy, letecký průmysl sice poroste, ale pomalejším tempem. To se promítne i do nižší tvorby pracovních míst.

Loni podle IATA aerolinky po celém světě poprvé přepravily více než čtyři miliardy cestujících a propojily rekordní počet měst. IATA podle svých internetových stránek sdružuje zhruba 290 leteckých společností, které se na celosvětové letecké přepravě podílejí přibližně 82 procenty. Mezi členy sdružení patří i České aerolinie.

Zdroj: ČTK

Vojenské letectvo Spojených států (USAF) se dostalo pod palbu kritiky poté, co jeden z amerických zákonodárců zjistil, že piloti pijí kávu z tak technologicky vyspělých hrnků, že jejich cena převyšuje 1200 dolarů za kus (asi 27.000 Kč), napsala dnes agentura AFP.

Uvedené hrnky nejsou obyčejné porcelánové šálky, ani obří termokelímky, ve nichž si Američané tolik libují. Ale nádoby vyrobené ze speciální slitiny mědi a chromu a vybavené zdířkou, díky které se mohou připojit přímo do elektrického systému letadla, což umožňuje uchovat správnou teplotu nápoje po celou dobu letu.

Podle mluvčího letecké základny Travis v Kalifornii cena těchto hrnků vyskočila z 693 dolarů (asi 15.800 Kč) v roce 2016 na 1220 dolarů (asi 27.700 Kč) v letošním roce z jediného důvodu: ouško se nedá vyměnit. „Bohužel, když hrnek spadne, plastová rukojeť se rozbije, což vede k vynakládání tisíců dolarů za náhradní hrnky,“ vysvětlil seržant Jamers Hodgman.

Podle vlivného republikánského senátora Chucka Grassleye takovou „maličkost“ sotva lze akceptovat. V dopise ministryni Heather Wilsonové, která má USAF na starosti, se senátor dožadoval vysvětlení výdajů, které označil za „nezodpovědné užití veřejných prostředků“.

Wilsonová v odpovědi uznala oprávněnost kritiky, nicméně výdaj vysvětlila tím, že výrobce přestal vyrábět potřebný náhradní dílu. Letectvo však podle ní našlo řešení: opraví si hrnky samo. „Nedávno jsme prokázali, že dokážeme udělat ouška za pomoci 3D tiskárny, kus za 50 centů (asi 11,40 Kč),“ objasnila.

Američtí zákonodárci nedávno schválili výrazné zvýšení vojenského rozpočtu, nicméně také kritizovali přehnanou cenu některých dílů, hlavně záchodová prkénka za 10.000 dolarů (asi 227.000 Kč) do transportního letounu C-17, dodala AFP. Podle televize CBS i tento díl si USAF už dokáže „vytisknout“, a to kus za 300 dolarů (asi 6800 Kč).

Zdroj: ČTK

Výběr informací o historii společnosti České dráhy (ČD); její předchůdkyně, společnost Československé státní dráhy (ČSD), byla založena před 100 lety, 28. října 1918:

– Podle internetových stránek ČD neexistuje, či spíše není znám žádný oficiální výnos či zákon, kterým by se tak stalo. Obecně se má ale za to, že ČSD vznikly přesně v den vzniku Československa. Současně převzaly téměř celou síť c. k. Státních drah a Maďarských státních drah.

– Mimo nově vzniklou společnost tehdy zůstaly samostatně pouze velké soukromé železniční společnosti – Košickobohumínská dráha (do roku 1945), Ústeckoteplická dráha a Buštěhradská dráha (v roce 1923 byly obě zestátněny). V roce 1925 pak vyšel zákon, kterým se zestátnilo a začlenilo do sítě ČSD celkem 48 místních drah.

– Začátkem 20. let minulého století představovala železniční doprava jediný moderní dostupný dopravní prostředek. Síť autobusů v té době neexistovala, v provozu bylo jen několik málo začínajících spojů. Vlastní automobil byl luxusem i pro řadu zámožných osob. Společnost ČSD získala na kolejích monopol, který trval přes 70 let.

– Železniční síť bylo v prvních letech nutné uzpůsobit novým požadavkům a dobudovat spojení se Slovenskem. K pilotním projektům patřila modernizace a zdvoukolejnění trati Praha – Brno, což se ale částečně podařilo až po druhé světové válce. Válečný konflikt znamenal pro železnici značné škody, i co se týkalo vozového parku.

– V roce 1960 postihlo tuzemskou železnici nejhorší neštěstí v historii. U obce Stéblová se 14. listopadu na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Následky čelní srážky byly děsivé, počet obětí dosáhl čísla 118 a více než stovka lidí byla odvezena do nemocnice.

– Po rozdělení republiky v roce 1993 vznikly jako nástupnické organizace po ČSD národní železnice – České dráhy a Železnice Slovenské republiky. Velká část vozového parku byla zastaralá, podniky hledaly cesty jak jej omladit. Z finančních důvodů se šlo zejména cestou dílčích oprav, řada tratí a spojů také bojovala o přežití.

– Po diskusích zda budovat zcela nové tratě nebo modernizovat stávající začalo Česko v roce 1993 s budováním takzvaných tranzitních koridorů. Klíčový byl též vstup země do EU, aplikace evropské legislativy, restrukturalizace a otevírání dopravního trhu.

– K 1. lednu 2003 vznikla na základě zákona 77/2002 Sb. akciová společnost ČD jako jeden z nástupnických subjektů původní státní organizace. Vznikla též Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která je vlastníkem a provozovatelem železnic a spravuje infrastrukturu.

– Od roku 2007 existuje samostatná dceřiná firma drah – ČD Cargo, jakožto největší nákladní dopravce. Do Skupiny ČD dále patří například Výzkumný ústav železniční, ČD Reality, společnost DPOV (opravy a modernizace železničních vozidel) nebo ČD-Telematika (služby v oblasti telekomunikací a informatiky).

– Cestujících ve vlacích státního dopravce již několik let přibývá. Loni ČD přepravily téměř 175 milionů cestujících. Osobní doprava podniku díky tomu po mnoha letech zaznamenala zisk. Firma denně vypravuje v průměru 7016 vlaků, které ujedou kolem 340.000 km za den.

– ČD loni dosáhly zisku 984 milionů korun, meziročně o 102 miliony korun vyššího. Vedle osobní dopravy se na něm významně podílel také růst tržeb z nákladní dopravy a sílící kurz koruny. Tržby skupiny se zvýšily o 682 milionů korun na 33,9 miliardy korun. Firma též pokračovala ve snižování dluhu, který je nyní 27,2 miliardy korun.

– Od roku 2003 řídí ČD osmý generální ředitel, od letošního září je šéfem firmy a předsedou představenstva Miroslav Kupec (59). Jediným akcionářem ČD je stát. Skupina zaměstnává zhruba 23.400 lidí.

– V průběhu stoleté existence ČD postupně zužovaly svůj vozový park. Zatímco v roce 1919 měly tehdejší ČSD více než 3400 lokomotiv a téměř 6350 vagonů, v současnosti má společnost 2000 lokomotiv a asi 2100 osobních vozů. V posledních letech se ČD soustředí spíše na postupnou obnovu a modernizaci vozového parku.

– ČD jsou členem Mezinárodní železniční unie UIC, Organizace pro spolupráci železnic (OSŽD) nebo Společenství evropských železnic a infrastrukturních podniků (CER).

Zdroj: ČTK

Francie brzy zakáže jízdu oblíbených elektrických koloběžek na chodnících, oznámila v úterý ministryně dopravy v parlamentu. Vláda tak reagovala na rostoucí nespokojenost zejména obyvatel velkých měst, kteří často musejí před poměrně rychle jedoucími vozítky uskakovat. Elektrické koloběžky mají podle deníku Le Figaro od roku 2017 ve Francii na svědomí 286 zraněných a pět mrtvých.

„Nemůžeme dopustit, aby stroje pohybující se rychlostí 20 až 30 kilometrů v hodině ohrožovaly pěší na chodnících. Vytvoříme novou kategorii vozů v pravidlech silničního provozu,“ uvedla ministryně Élisabeth Borneová. Elektrické koloběžky budou podle ní smět na cyklostezky a do zón s maximální možnou rychlostí 30 kilometrů v hodině, ale nikoli na chodníky.

Borneová rovněž ohlásila novou právní úpravu pro stále populárnější systém sdílených kol i koloběžek, které si lidé mohou za poplatek zapůjčit a pak odstavit. Především sdílená kola podle úřadů zabírají stále více místa na chodnících a lidé je taky mnohdy nechávají stát uprostřed ulice.

V Paříži sdílené elektrokoloběžky poskytuje například americká společnost Lime, která je provozuje i v širším centru Prahy. I v české metropoli provází tuto službu kritika kvůli jízdě uživatelů po chodnících, i když se to podle českých zákonů nesmí.

Zdroj: ČTK

Druhé největší město v Indonésii přišlo s neobvyklým nápadem, jak přimět obyvatele k recyklaci odpadu. Cestující mohou zaplatit za jízdu městským červeným autobusem použitými plastovými lahvemi. Informovala o tom agentura Reuters.

Dvouhodinová jízdenka na autobus stojí deset plastových kelímků nebo až pět plastových lahví, v závislosti na jejich velikosti. „Odpadky, jako plastové lahve, se v mém sousedství hromadí, takže jsem je přinesla sem, nejen aby životní prostředí bylo čistší, ale také abych ulehčila práci popelářům,“ řekla agentuře Reuters obyvatelka města Linda Rahmawati.

Záznamy města ukazují, že každý den kolem 15 procent odpadků ve městě tvoří plasty, což odpovídá téměř 400 tunám. Autobus může denně shromáždit až 250 kilogramů plastových lahví, což je zhruba 7,5 tuny měsíčně.

Z odevzdaných lahví se odstraní nálepky a uzávěry a odpad se prodá v dražbě recyklační společnosti. Získané peníze se používají na provoz autobusu a financování zelených ploch ve městě.

Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí světa a domovem nejrozsáhlejších tropických deštných pralesů. Podle studie časopisu Science z roku 2015 je však také druhým největším přispěvatelem znečišťujících plastů do oceánu po Číně. Příští rok by země měla vyprodukovat 9,52 milionu tun plastového dopadu.

Zdroj: ČTK

Na tuzemském železničním trhu by mohli začít podnikat zahraniční dopravci, aniž by museli mít v Česku sídlo. Nově jim bude stačit sídlo v některé ze zemí Evropské unie. Vyplývá to z návrhu novely zákona o drahách, který dnes schválila vláda. Kabinet o tom informoval na twitteru. Novela zároveň upravuje zavedení systému jednotných jízdenek na železnici. Stát chce umožnit cestujícím využívat vlaky více dopravců při jedné cestě na jedinou jízdenku, a postoupit tak při liberalizaci trhu. Vybudování a pětiletý provoz systému bude stát 254 milionů korun. Podle dřívějších vyjádření ministerstva dopravy by měl být systém jednotného tarifu hotov do roku 2020.

Systém jednotného tarifu budou muset využívat všichni dopravci, kteří jezdí na základě objednávek státu a krajů. Výši jízdného budou určovat cenové předpisy.

Vedle povinné účasti dopravců, kteří obsluhují vybrané tratě na základě smlouvy o veřejné službě, se budou moci dobrovolně do systému připojit dopravci i na tratích, na kterých jezdí na vlastní komerční riziko. To v současnosti platí například na trati mezi Prahou a Ostravou.

Další část novely upravuje povinnosti provozovatele dráhy, které by měly předejít případné diskriminaci a střetu zájmů ze strany provozovatelů dráhy vůči dopravcům. Zavádí například neslučitelnost funkcí ve volených orgánech provozovatele dráhy a dopravce nebo vyloučení vzájemného poskytování půjček. Návrh mimo jiné zavádí povinnost zřídit odštěpný závod, pokud provozovatel dráhy na ní funguje i jako dopravce. Odštěpný závod by pak měl při organizování provozu postupovat nezávisle.

O systému jednotného jízdného se hovoří několik let. Stát zadal vybudování a provoz systému státnímu podniku Cendis. Nejdříve by celosíťové jízdenky měly platit na železnici, postupně by se ale systém mohl rozšířit do autobusové nebo integrované dopravy.

Zdroj: ČTK

Britský miliardář Richard Branson odchází z funkce předsedy představenstva společnosti Virgin Hyperloop One, která plánuje vybudovat superrychlý dopravní systém ve Spojených arabských emirátech a dalších zemích. Podle agentury Reuters to dnes oznámila firma s tím, že potřebuje aktivnějšího lídra.

List Financial Times minulý týden napsal, že Saúdská Arábie ukončila plánovanou dohodu s Virgin Hyperloop One poté, co Branson odřekl účast na investiční konferenci v Rijádu kvůli smrti saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího. Společnost se o tom v dnešním prohlášení nezmínila.

„V této fázi vývoje společnosti se domnívám, že potřebuje praktičtější vedení, které se může zaměřit na podnikání,“ cituje Bransona zpráva firmy.

Největší akcionář společnosti, dubajská firma DP World, sdělila, že společnost hledá nového předsedu správní rady.

Počátkem měsíce Branson řekl, že vzhledem ke smrti Chášukdžího Virgin Group pozastaví jednání se saúdskoarabským státním investičním fondem PIF o plánované investici jedné miliardy dolarů (22,5 miliardy Kč) do vesmírných projektů skupiny. Branson také opustil ředitelský post ve dvou saúdskoarabských projektech v oblasti cestovního ruchu.

Zdroj: ČTK

Příčina havárie rakety Sojuz z 11. října, kvůli níž musela dvoučlenná posádka nouzově přistát, byla zřejmě identická se závadou, která v roce 1986 způsobila obdobnou havárii nosné rakety Sojuz. Napsal to americký časopis Aviation Week & Space Technology na základě analýzy dosavadního vyšetřování.

Podobnost obou havárií připustil podle amerického časopisu ředitel sekce Roskosmosu pro pilotované lety Sergej Krikaljov. V obou případech došlo k výpadku signálu ze snímače, který způsobil vadné oddělení bočního motoru nosné rakety. Havárie z března 1986, při níž se zřítila raketa se sovětskou vojenskou družicí, byla do letošního incidentu poslední katastrofou většinou spolehlivě fungujících Sojuzů.

Ruští odborníci podle časopisu rekonstruovali celý řetězec událostí, který k havárii z 11. října vedl. Výsledky mají být známy už brzy a nový start Sojuzu se prý může uskutečnit už na přelomu listopadu a prosince. Zatím se předpokládalo, že příští Sojuz odstartuje až příští rok na jaře, nanejvýš koncem letošního roku.

Zdroj: ČTK