Největší polská rafinerská společnost PKN Orlen, která je majitelem českého Unipetrolu, dál kupuje ruskou ropu, aby zajistila bezpečnost dodávek. S odvoláním na prohlášení firmy o tom dnes informovala agentura Reuters. Po ruské invazi na Ukrajinu Spojené státy a některé západní společnosti přestaly ruskou ropy nakupovat.

„Pro skupinu Orlen je prioritou zajištění kontinuity provozu našich evropských rafinerií a energetické bezpečnosti Polska a celého regionu, včetně Litvy, Lotyšska, Estonska, České republiky a Slovenska,“ uvedla společnost. „PKN Orlen sleduje situaci na Ukrajině a je připravena na jakýkoli scénář, včetně úplného zastavení dodávek z východního směru,“ dodala firma.

Společnost rovněž uvedla, že se jí v posledních letech podařilo diverzifikovat dodávky. Ruská ropa tvoří polovinu objemu výroby v její rafinérii u polského města Plock. Zbytek pochází ze Saúdské Arábie, Spojených států a západní Afriky.

PKN Orlen provozuje rafinerie v Polsku, Litvě a České republice, které v roce 2021 zpracovaly 29,9 milionu tun ropy. Společnost sídlí v Plocku a je od roku 2018 jediným vlastníkem českého petrochemického holdingu Orlen Unipetrol, do kterého patří i síť čerpacích stanic Benzina Orlen. V České republice Benzina provozuje 421 čerpacích stanic a s tržním podílem z maloobchodního prodeje pohonných hmot kolem 25 procent je dlouhodobým lídrem trhu.

Většina západních zemí v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu uzavřela svůj vzdušný prostor pro ruská letadla. Rusko v odvetě uzavřelo své nebe pro letadla z 36 zemí. Ruští turisté však našli možnost, jak se dostat do letovisek a měst v západní Evropě. Využívají k tomu Srbsko, které tradičně s Ruskem udržuje silné vazby a jehož letadla mohou do Ruska stále létat, upozornila agentura Bloomberg.

Kapacita míst mezi Srbskem a Ruskem v prvním týdnu tohoto měsíce stoupla ve srovnání s obdobím před invazí přibližně o 50 procent. Počet dalších cest ze Srbska do zemí jako Francie, Švýcarsko, Itálie a Kypr se zvýšil o téměř dvě třetiny, uvedla společnost ForwardKeys, která se specializuje na trendy v prodeji letenek.

Neutrální postoj Bělehradu k rusko-ukrajinskému konfliktu znamená, že letecká společnost Air Serbia může nadále létat do Ruska. Srbsko tak představuje vstupní bránu do Evropy pro Rusy, kteří by jinak museli cestovat přes Turecko nebo země Perského zálivu.

Vedení srbských aerolinek na žádost o komentář nereagovalo. Podle jednoho z prodejců na bělehradském letišti, který si nepřál být jmenován, aerolinky od začátku války minulý měsíc nejméně zdvojnásobily kapacitu letů do Moskvy a Petrohradu a dokonce začaly létat na této trase širokotrupým letounem Airbus A330, který byl dříve vyžíván na lety do New Yorku.

„Zcela nečekaně jsme se stali dopravním uzlem,“ řekl prodejce. „Nemám dobrý pocit z toho, že vydělávám na něčím neštěstí, ale tohle je neuvěřitelné. Téměř všechny lety jsou plně obsazené a cena letenky není problém.“

Navzdory zákazu letů nemají Rusové zakázáno cestovat do EU, pokud si najdou způsob, jak to udělat. Otevřená zůstávají i některá pozemní dopravní spojení, včetně silnic a železniční tratě spojující Petrohrad s Helsinkami, i když se zpřísnila vízová povinnost. Finské státní dráhy VR provozují denně dva zpáteční spoje a uvedly, že po invazi byly vlaky téměř plné. Od té doby se poptávka stabilizovala. Zhruba 70 procent cestujících jsou Rusové.

Podle ForwardKeys Srbsko poskočilo na čtvrté místo v počtu transferů z Ruska z dřívějšího 12. místa a je dominantním centrem pro přístup do dalších evropských zemí. Na prvním místě je Turecko, které poskytuje spojení do Gruzie, Německa, Británie a Spojených států. Následují Spojené arabské emiráty a Katar, které jsou využívány hlavně pro spojení do USA a destinací v Asii a Tichomoří.

Podle služby sledující lety FlightRadar24 letadla Air Serbia z Moskvy do Bělehradu míří na západ přes pobaltské státy, aby se vyhnula Ukrajině, a pak se stočí na jih nad Polsko, Slovensko a Maďarsko.

Lety z Ruska přes Srbsko dříve směřovaly hlavně do Černé Hory, která se v lednu na transferech podílela 85 procenty díky bezvízovému styku. Nyní se podíl Černé Hory snížil na 40 procent. Zhruba osm procent Rusů, kteří nyní přestupují v Bělehradě, míří na Kypr. V lednu byl tento podíl 0,3 procenta. Dalších sedm procent z celkového počtu Rusů míří do Francie, šest procent do Švýcarska a pět procent do Itálie. Dříve měly všechny tyto země podíl menší než jedno procento.

Podle ForwardKeys Rusové také nyní cestují přes Bělehrad do Slovinska, Rakouska, Německa, Španělska a Británie. V lednu tak nečinil téměř nikdo.

Zdroj : ČTK

Příprava vysokorychlostních tratí v České republice postoupila do další fáze. Probíhají práce na dokumentacích pro územní rozhodnutí (DÚR), které mimo jiné zpracují rozsah ochrany obyvatel a životního prostředí. Začlenění tratí do krajiny, jejich ohleduplnost k okolí nebo zajištění běžného fungování místních ekosystémů jsou dlouhodobé priority Správy železnic při přípravě VRT. Všechny tyto aspekty byly znovu předmětem jednání se zástupci Zeleného kruhu, se kterými byly projednány parametry budoucí spolupráce.

Správa železnic spolu s projektanty nyní navrhuje účinná opatření proti hluku z provozu nových tratí, řeší problematiku náhradní výsadby vegetace nebo ochrany vodních zdrojů. Podle ředitele odboru přípravy vysokorychlostních tratí Správy železnic Martina Švehlíka mohou připomínky ekologů přispět k dalšímu zkvalitnění projektu: „Životním prostředím jsme se zabývali již ve studiích proveditelnosti. Teď máme možnost jeho ochranu detailně rozpracovat tak, aby byla opravdu účinná a efektivní.“ Dílčí výstupy z DÚR Správa železnic nadále projednává také s dalšími partnery přípravy VRT, jako jsou samosprávy, spolky nebo profesní organizace.

Zelený kruh sdružuje 90 celostátních i místních ekologických organizací, z nichž některé se zabývají dopady výstavby jako celku a některé sledují projekty přípravy konkrétní trasy VRT ve svých regionech. Některé environmentální organizace přitom upozorňují, že stavba VRT je s ochranou krajiny těžko slučitelná a efektivnější variantou by byla urychlená rozsáhlá modernizace stávajících železničních tratí. K rozsáhlé výstavbě VRT se ovšem patrně nezávisle vyjádří stovky či tisíce dalších místních aktérů.

Ředitel Zeleného kruhu Daniel Vondrouš potvrzuje zájem ekologických organizací o projekt výstavby VRT: „Roli organizací Zeleného kruhu spatřujeme především v posouzení celkových dopadů projektu, ve sledování férovosti rozhodovacích procesů a správné metodologie prováděných biologických hodnocení, v upozorňování na konflikty s ochranou chráněných území a zvláště chráněných druhů, v hledání preventivních řešení střetů s migračními koridory velkých savců a kolizí s ostatními druhy živočichů.“

Výstavba a nezbytné kompletní oplocení VRT z pohledu Zeleného kruhu představují možné dopady do území, které je nutné pečlivě vyhodnotit a ověřit, zda a nakolik je lze řešit. „Zelený kruh oceňuje, že Správa železnic včas zahájila konzultace s vlastníky a správci území, obcemi či místními spolky. Přestože jsou VRT zatím v přípravné fázi, jde o otevřenější přístup, než jakého jsme bývali svědky při přípravě jiných infrastrukturních staveb v České republice,“ dodal Daniel Vondrouš.

Zelený kruh dále shromažďuje, posuzuje a Správě železnic k využití předá náměty, které by mohly omezit negativní dopady či v některých případech vést k vedlejším ekologickým přínosům v souvislosti s výstavbou VRT. Nové terminály by měly umožňovat pohodlné multimodální přestupy bez vystavování cestujících povětrnostním vlivům, zahrnovat nabíjecí stanice pro elektromobilitu, úschovny kol atp. Vhodně orientované části střech terminálů mohou pokrýt solární panely. Odvrácené strany protihlukových valů je možné osázet bylinami a keři sloužícími jako potrava pro hmyz a ptáky a mohou částečně bránit nežádoucímu pronikání větší zvěře blíže kolejišti. Důležitá budou také pravidla následného provozu a údržby, například otázka plošného používání herbicidů a biologicky odbouratelných maziv.